Očkování psů 2.díl - Očkování dospělých psů
Dle ustanovení novely veterinárního zákona je každý majitel povinen očkovat svého psa jednou ročně proti vzteklině. Ačkoliv je to nepovinné, doporučuje se používat kombinované vakcíny DHPPiL+R, které působí proti psince (D), infekčnímu zánětu jater (H), parvoviróze (P), parainfluenze (Pi), leptospiróze (L) a vzteklině (R).
Očkování dospělých psů
Dle ustanovení novely veterinárního zákona je každý majitel povinen očkovat svého psa jednou ročně proti vzteklině. Ačkoliv je to nepovinné, doporučuje se používat kombinované vakcíny DHPPiL+R, které působí proti psince (D), infekčnímu zánětu jater (H), parvoviróze (P), parainfluenze (Pi), leptospiróze (L) a vzteklině (R). Při očkování psů, koček a fretek proti vzteklině je vhodné brát ohled na trvání imunity, kterou zaručuje výrobce vakcíny – většina vakcín na trhu zajišťuje dvanáctiměsíční imunitu, ale existují i takové, které zajistí pouze šestiměsíční či dokonce dvou nebo tříletou imunitu. Ačkoliv ale existují i vakcíny proti vzteklině, které je takto možné očkovat pouze jednou za několik let. Nadstandardně je možné psy očkovat proti koronaviróze (C), infekční laryngotracheitidě, tetanu či lymeské borelióze (B).
Proti kterým onemocněním se doporučuje psy očkovat?
Psinka (D)
Psinka je velmi nebezpečné virové onemocnění. Nejnáchylnější jsou psi ve věku od 3 do 7 měsíců. Nicméně se jí může nakazit pes v jakémkoliv věku a velmi často ohrožuje starší psy, jelikož jejichž imunitní systém je již oslaben.Jedná se o vážnou chorobu, která v 90% případů končí úmrtím zvířete. Nemoc má tři formy – slizniční, střevní a nervovou. Plicní formu doprovází výtoky z nosu a kašláním či dokonce zápal plic. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení. Nervová formu představují křeče až ochrnutí. Může mít také kožní projevy, např. ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Zpočátku se projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes je malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Onemocnění je téměř vždy spojeno se zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Může dojít i ke zvracení či průjmu, někdy i se stopami krve. Psinka se přenáší kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety, zvláště vnímavá jsou štěňata a také starší zvířata. Léčí se antibiotiky. Onemocnění začíná jako typická virová infekce, ale často dochází ke komplikacím způsobeným sekundární bakteriální infekcí. Virus je také schopen přežít v prostředí až půl roku a do prostředí, ve kterém se nacházel infikovaný pes proto není vhodné přivést jiného nenaočkovaného psa.
Infekční hepatitida, infekční zánět jater (H)
Infekční zánět jater je virové onemocnění, které se projevuje žloutenkou, výraznou bolestivostí břicha, krvavým průjmem, zvracením krve a zvětšením mízních uzlin. Mohou být postiženy také oči, kdy dochází k zákalu rohovky a může se objevit i krvácení ve sliznicích.
Parvoviróza (P)
Parvoviróza je vysoce nakažlivé virové onemocnění. Projevuje se krvavým průjmem či těžkým zvracením, což bez rychlé léčby vede k dehydrataci a často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat, především ve věku od 2 do 6 měsíců. Zdrojem nákazy je trus nemocného jedince.
Parainfluenza, psincový kašel (Pi)
Parainfluenze je velmi nakažlivé onemocnění, přenáší se prostřednictvím vzduchu ve formě kapének. Infekce má méně závažný průběh, ale zvyšuje riziko zápalu plic. Připomíná zánět průdušek u lidí. Onemocnění se zpočátku projevuje suchým kašlem až dávením a horečkou. Zánět plic mohou způsobit druhotné bakteriální komplikace. Je problémem především v msítech, kde se vyskytuje více psů (útulky, chovatelská zařízení a podobně). Psinkový kašel je pro psy podobný jako chřipka u lidí - pes jej může dostat v jakémkoliv věku a je nutné přeočkování.
Leptospiróza (L)
Leptospiróza je nebezpečné bakteriální onemocnění, jehož rezervoárem jsou divoce žijící hlodavci (nejčastěji potkani). Bakterie se vylučují z těla močí. Pes se může nakazit kontaktem s nimi nebo pitím kontaminované vody či setkání s močí hlodavců. Hlavními příznaky jsou vysoké horečky, zvracení, akutní selhání jater a ledvin, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Často dochází k rychlému úhynu. Některé typy leptospir jsou přenosné i na člověka a mohou být vysoce nakažlivé – např. Weilova žloutenka. V naší republice se toto onemocnění vyskytuje často, obzvláště v povodňových oblastech.
Vzteklina (R)
Vzteklina je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Je vůbec nejnbezpečnější z uvedených onemocnění a proto je očkování proti ní povinné. Její příznaky jsou velmi variabilní. Přenáší se slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především zvýšenou slinivostí a agresivitou, ztrátou plachosti, ochrnutím a nemohoucností. U psů je očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou revakcinací dle trvání imunity vakcíny, jak již bylo popsáno výše. V současné době se u nás nevyskytuje.
Mohou se tato onemocnění přenést na člověka?
Pro člověka je nebezpečná vzteklina a leptospiróza. U žádného z ostatních zmíněných onemocnění nebyl přenos na člověka popsán.
Je očkování psů pro majitele dobrovolné či povinné?
Očkování psů je dobrovolné, ale velmi důležité. Povinné je pravidelné očkování proti vzteklině, které je nařízeno zákonem.
Jsou lepší monovalentní či polyvalentní vakcíny?
Výrobce očkovacích látek by měl garantovat, že jeho polyvalentní vakcína navodí stejnou imunitu, jako pokud psa proti veškerým onemocnění píchneme vakcíny zvlášť (tzv. Monovalentní vakcíny). Velkou výhodou polyvalentních vakcín je pak především menší stres pro pacienta, protože všechny vakcíny dostane najednou, a pro jeho majitele zase finanční stránka.
Je nutné očkovat i starší psy?
Imunita získaná očkováním není celoživotní, proto je vhodné očkovat každoročně (popř. jak již bylo uvedeno výše, proti vzteklině dle použité vakcíny).
Lze začít očkovat i psa, který doposud nebyl očkován?
Samozřejmě, jen je vhodné zpočátku očkovat stejně jako u štěněte (tedy dvakrát za měsíc) a poté již klasicky jednou ročně.
Lze očkovat i nemocného psa?
Ne, pes musí být při očkování zcela zdráv a nejevit známky žádných poruch či nemocí. Ty by totiž mohly oslabit jeho imunitní systém a hůře by se s očkováním vypořádal, popř. dokonce onemocněl. Důležité je odčervit psa dva až tři týdny před vakcinací, neboť často se vyskytující paraziti komplikují odpověď imunitního systému na vakcínu.
